"Díry v člověku"

Robert Menasse rozmlouvá s Michaelem Marchem

Brecht řekl: "Ten, kdo se směje, neslyšel nejnovější zprávy." Jaké jsou vaše nejnovější zprávy?

Text pro divadlo, dokonce zvané Národní divadlo, ve kterém nacházím určitou právní skulinu, způsob, jak legálně zabít fašistického vůdce jakožto preludium k záchraně životů.

A nevyhnutelnost války.

Souboj mezi dvěma pojetími pokroku: pokrok věcí a pokrok svobody - dualita mezi vědou a humanismem. Válka je mnohostranná volba o dvou aktech.

A náš mýtus o svobodě…

Svoboda je fixní idea těch, kteří ji mají. Existuje jen pro ně.

Tak proč literatura.

Zpět ke svobodě. Chtěl jsem spát, kdy se mi bude chtít, a probouzet se, až budu vyspalý. Chtěl jsem sedět v kavárně a číst si noviny. Mít depresi, aniž by všichni kolem usuzovali, že to je kvůli poslednímu vývoji na burze.

Volný jako pták.

Dříve jsem měl za to, že lidé instinktivně ptákům závidí. Ale teď už vím, že je to jinak. Stejně jako švábi, i lidé chtějí pouze přežít. Hitlerova říše měla trvat tisíc let a jakkoli je to bizarní, byl to vlastně její jediný program.

Možná, že společnost musí občas ničit sebe samu.

Naše kořeny jsou plastické. Skoro je ani nemáme. Společnosti nejsou vykořeněné, pouze jim raší úplně nové kořeny.

A kožich.

Pro sex ve Vídni.

Pro sexuálně vyhladovělé stojící tváří v tvář válce s Irákem.

Toto je konec americké hegemonie, pád Říma.

Proč Evropa nedokáže zastavit nezastavitelné.

Nevím. Aspoň že délka mého života je kratší než důsledky rozhodnutí prezidenta Spojených států.

Jsou rozkazy dány správně.

Rozkazy jsou lidské - stejně jako žraní a kálení.

A kálení pokračuje.

Co se týče úrovně lidských úspěchů, je to bezcenné.

Musíme znovu uvést do života dávné řecké mýty a postavit je proti globalizaci.

Nejstarším současným mýtem je marxismus. Ten je v momentu vlastní smrti povoláván zpět do života, aby podpořil ekonomii války. Zabít všechny raby a přijmout vědomí raba. To zní jako antická tragédie.

Co kultuře pomáhá víc - otázky nebo odpovědi.

Otázky.

Otázky zničily Evropu. Jsou nevyhnutelné a prázdné. Dovolte proto prázdnou otázku: je člověk zatracen.

To je přísně tajné - proto míří do kosmu.

Kosmos tedy skýtá jistou útěchu.

Jsem si sám sobě astronautem. Obejdu se dokonce bez kyslíku - stačí mi jen alkohol.

Pozorovatelné hranice

Nemám hranice. Mám díry - díry v sobě samém, díry vedoucí k jiným místům. Nesnažím se dosáhnout svých hranic. Snažím se hledat díry v sobě.